Instalace domácího kina v poslechovém prostoru – 3. část

Ze všeho nejdříve se budeme zabývat umístěním předního (hlavního) páru reprosoustav. Ty můžete zakoupit ve dvou variantách, tedy buď v sloupovém nebo stojanovém provedení. Pokud máte přední pár reprosoustav ve sloupovém provedení, pak mnoho možností s umístěním nemáte, neboť se v podstatě dají postavit pouze na podlahu. Musíte tedy mít na ně na zemi připravené místo. Zavěšení sloupových modelů na stěnu nedoporučuji, neboť nejsou na takové umístění konstruovány.U stojanových reprosoustav je z pohledu instalace situace výrazně lepší. Za prvé se dají podobně jako sloupové modely s pomocí vhodných stojanů postavit volně na podlahu, za druhé je můžete zasunout do obývací stěny, případně postavit na menší skříňku a za třetí se dají zavěsit na stěnu.Jakou variantu zvolíte, bude záležet především na možnostech vašeho poslechového prostoru. První varianta je vhodná do většího obýváku s dostatkem prostoru. S reprosoustavou na stojanu pak můžete libovolně manipulovat a najít tak k reprodukci ideální místo. Nakonec i sami výrobci nejvíce doporučují umístění na stojan, neboť se z hlediska zvukové kvality jedná o nejlepší řešení. Druhá varianta bude asi nejběžnější, neboť obývací stěnou je stále vybavena většina tuzemských domácností. Navíc takto umístěné reprosoustavy vypadají velmi nenápadně a minimálně tak narušují interiér, což pro některé uživatele může být rozhodující faktor. Ortodoxní hifisté se zcela určitě nad instalací reprosoustav v obývací stěně ušklíbnou, ale je potřeba říci, že i takto umístěné reprosoustavy vám poskytnou plnohodnotný zvukový zážitek, zvláště pak v režimu domácího kina. Nejvhodnější výška umístění je opět zhruba v rovině uší sedící postavy, ale nic závažného se nestane, pokud reprosoustavy umístíte o něco výš nebo níž. Odchylka od ideální poslechové roviny by však neměla přesahovat 40 cm. Pokud však nemáte jiné východisko, než při umístění porušit doporučenou toleranci, pokuste se soustavy nasměrovat přímo na poslechové místo, tedy buď mírně šikmo dolů nebo nahoru. Tím si totiž zachováte nezměněný zvukový charakter.

Zvukově se reprosoustavy instalované v obývací stěně chovají poněkud jinak než ty umístěné na stojanu (mají méně čistý ale objemnější bas a mírně sníženou prostorovou složku). Navíc u takové instalace hrozí přenos vibrací do obývací stěny a vznik nežádoucích pazvuků (rozdrnčené skleničky nebo čajový servis známe snad úplně všichni). Abyste tomu předešli, je potřeba postavit reprosoustavy na malé gumové podložky, které bývají součástí dodávky. Pokud je nemáte, nemusíte zoufat, v každé slušné prodejně se spotřební elektronikou je v různých velikostech a tvarech za nevelký peníz můžete zakoupit. Kvalitě zvuku také prospěje, pokud zadní stěnu prostoru, kam umisťujete jednotlivé reprosoustavy, zatlumíte kusem molitanu.

Při umístění na menší skříňku stačí dodržet dvě pravidla. Postavit reprosoustavy na gumové podložky a neumisťovat je příliš blízko ke zdi. Instalace stojanových reprosoustav přímo na zem je chyba, stejně jako postavení na horní plochu obývací stěny, která bývá u některých stěn i přes dva metry vysoko. Tady by vám nepomohlo ani nasměrování reprosoustav, neboť odtržení obrazu od zdrojů zvuku by bylo příliš velké. Vzdálenost soustav v horizontální rovině od televizního přijímače (obrazu) musí být na obě strany stejná, obě ve stejné výšce a musí tedy tvořit spolu s posluchačem rovnoramenný trojúhelník!V běžném obývacím pokoji by se vzdálenost soustav od televizoru měla pohybovat v rozmezí od 40 cm až po zhruba 120 cm. Hodně samozřejmě záleží na vzdálenosti poslechového místa a na prostorových možnostech vašeho obývacího pokoje. Větší rozměr by však opět příliš odtrhl zvuk od obrazu.

Centrální reprosoustava se nejčastěji umisťuje nad, na nebo pod televizor, ovšem vždy co nejblíže k obrazu. Při instalaci centru do obývací stěny je pro výsledný zvuk výhodné, pokud pod něj opět použijete gumové podložky. To samé platí i při umístění na televizor. Centrální soustavy jsou navíc velmi citlivé na změnu polohy, takže ji vždy (pokud není soustava konstruována jinak) položte na nejdelší stěnu, tedy naležato. Její směrová charakteristika se totiž od běžných reprosoustav poněkud liší, a tak pokud byste centr postavili, snížili byste vyzařování v horizontální rovině a naopak zvýšili ve vertikální. To by mělo za následek nárůst nežádoucích odrazů od stropu a podlahy a menší srozumitelnost a sníženou čitelnost detailů pro krajní posluchače, tedy pro ty, kteří sedí nejvíc stranou od ideálního poslechového místa. Nikdy také centrální reprosoustavu neumisťujte mimo vertikální osu, na které se nachází televizor. Z centrální soustavy totiž vycházejí zvuky a ruchy dějů, které se právě nacházejí v obraze a především hlasy osob, které právě vidíte. Pokud byste centr umístili mimo vertikální osu, výrazně byste porušili správnou prostorovou scénu.

Druhým vhodným umístěním je přimontovat centrální soustavu na zeď pomocí speciálního držáku. Některé modely jsou dokonce vybaveny speciálními úchyty, díky kterým lze soustavu jednoduše zavěsit na skoby. Opět se ale musí nacházet na stejné vertikální ose jako televizor a být co možná nejblíže k obrazu (opticky z poslechového místa). Nemusíte se dokonce bát rozdílné vzdálenosti centru a hlavních soustav od poslechového místa, které se virtuálně upraví nastavením většího zpoždění.

Při umístění zadních, někdy také nazývaných efektových reprosoustav máte také několik možností. Pokud používáte pro zadní kanály sloupový model, pak jediným doporučením při instalaci je postavit obě reprosoustavy na menší stojany. Tím docílíte vyšší poslechové roviny, což je pro zadní zvukové pole žádoucí. Se stojanovou reprosoustavou si však lze při umístění pohrát daleko víc. Opět je lze umístit na stojany, které by však měli být vyšší než běžně používané, tedy přibližně 80 cm a více. Pokud byste totiž použili stojany běžné o výšce 60 cm, pak by na nich umístěné reprosoustavy měly příliš nízkou poslechovou rovinu. Přímému šíření zvuku by pak mohlo bránit opěradlo křesla nebo sedací soupravy, což by se negativně projevilo na vnímání charakteru zvuku. Ze zvuku by se vytratilo nezanedbatelné procento výšek a zhoršila by se srozumitelnost. Montáž zadních stojanových soustav na stěnu osobně považuji za nejvhodnější instalaci. Jednak ve specializovaných obchodech najdete velký výběr různých držáku a pak přimontovaná reprosoustava na zdi minimálně překáží. Pokud zvolíte model v bílém provedení, bude dokonce vypadat na stěně velmi nenápadně. V podobné barvě si lze zakoupit i kabel, nebo můžete klasický kabel zakrýt bílou lištou. Nemám připomínky ani k výzdobě zavěšených reprosoustav umělou zelení, což jistě ocení naše drahé polovičky. Drobné lístky totiž zvukovou charakteristiku nijak významně nenaruší. I při takovémto umístění je však potřeba dodržet symetrii, tedy vzdálenost obou soustav od poslechového místa musí být stejná. Nemusí se však zákonitě shodovat s rozměry u předních (hlavních) soustav, já osobně doporučuji umístit zadní reprosoustavy raději dál než blíž. Trochu se však rozcházejí názory na výšku do jaké by se měly soustavy instalovat. Jedni doporučují výšku 180 cm, druzí výšku hlavy sedící osoby. Můj názor na tento problém není jednoznačně vyhraněný. Obecné pravidlo se podle mě totiž jednoznačně stanovit nedá. Vždy záleží na konkrétních poslechových podmínkách a vzdálenostech reprosoustav od poslechového místa. Jinak totiž bude hrát soustava umístěná výš a blízko vzhledem k poslechovému místu a jinak soustava umístěná vzdáleněji a níž. Je tedy potřeba trochu experimentovat a zvolit takovou instalaci, která vám po zvukové stránce bude vyhovovat nejvíce.

Při umístění na polici nebo menší skříňku použijte opět gumové podložky a dodržte pravidlo, aby se obě reprosoustavy nacházely ve stejné (!), nikoli rozdílné výšce. Po umístění reprosoustav nezapomeňte na jejich nasměrování do poslechového místa.

Výjimku tvoří zadní (efektové) soustavy dipólové, které pracují na principu vyzařování zvuku okolo posluchače, tedy vytváří větší dojem, že zvuk vychází z celé plochy za vámi. Nevýhodou takto konstruovaných soustav je méně přesná lokalizace jednotlivých zvuků v zadní zvukovém poli, což osobně pokládám za podstatný nedostatek. Jejich požití v režimu 5.1 kanálů je tudíž díky tomu přinejmenším sporné.

Aktivní subwoofer (samostatné pasivní subwoofery se už téměř nevyrábí) se zásadně umisťuje na podlahu, opět nejlépe na gumové podložky nebo ještě lépe na kovové hroty. Ty totiž zajistí pevné usazení a vyloučí přenos vibrací, kterých vzniká v subwooferu skutečně mnoho. Pokud se vám ani jedna varianta nelíbí, postavte subwoofer alespoň na koberec a nikoli přímo na holou podlahu. Vzhledem k všesměrovému vyzařování basových kmitočtů je téměř úplně jedno, kam subwoofer postavíte, ale pokud to vaše prostorové možnosti dovolují, doporučuji ho postavit k čelní stěně, do jedné roviny s předními reprosoustavami a televizorem, aby basy vycházely zepředu a ve stejném čase jako většina zvuků. Příliš nedoporučuji umístění vzadu, tedy poblíž poslechového místa, kde by basové kmitočty byly jednak dominantní a pak by přicházely k posluchači dříve než ostatní zvuky. Méně vhodné je také umístění blízko u stěny nebo dokonce v rohu místnosti. Bas by sice získal větší razanci, ale ztratil by na čistotě. Na závěr je potřeba říci, že najít ideální místo pro aktivní subwoofer je nejtěžší instalační procedurou a rozhodně se vyplatí experimentovat.