Stavební pěny

Lepení historicky

Lepení je známé od nepaměti; silný lepicí účinek vykazuje zejména míza stromů, šťávy rostlinného původu (například přírodní latex získávaný z tropického kaučukového stromu Hevea brasiliensis) a přírodní asfalty a živice. Nejstarší prokázané použití lepidla je z doby před 6000 lety: tehdejší keramické výrobky byly zcelovány přírodními pryskyřicemi, o málo mladší sochy z babylonských chrámů měly oči ze slonoviny zalepené asfaltem do očních důlků. Přírodní lepidla byla používána již za faraonů před 5000 lety pro výrobu jakýchsi překližek a dřevěných dýhovaných předmětů.

Již ve starověku se začal používat velmi pevný klih vařený z kopyt, zvířecích kostí a kůží; ten umožnil v prvních stoletích našeho letopočtu například výrobu působivých intarzií, ve středověku i stavbu náročných hudebních nástrojů (housle). Malíři a knihaři používali na klih rybí kůže, různé druhy škrobů (pšeničný, bramborový, kukuřičný, rýžový), kasein (mléčná bílkovina), na zpevňování dřevěných spojů se dávala hovězí krev. Do stavebních malt a štukových omítek se ve středověku přidávaly bílky slepičích vajec a lněná fermež, velmi pevný tmel používaný v téže době se skládal z tvarohu a hašeného vápna.

Do malt se v současné době často přidávají látky s podobnými vlastnostmi, ale vyrobené uměle. Polyvinylacetátové disperze zlepšují vlastnosti maltových a betonových směsí (zvyšují jejich přilnavost, pružnost, konečnou pevnost a odolnost proti nárazům, snižují nasákavost a potlačují působení olejů a jiných nežádoucích tekutin).

Lepidlo s bublinkami

Naprosto nenahraditelné jsou stavební pěny. Nazývá se tak jednosložkový polyuretanový lepicí tmel s nízkou viskozitou (hustotou), který z kartuše „vyhání“ stlačený plyn a vytvrzuje atmosférická vlhkost. Plyn zároveň způsobuje rozpínání této pěny asi na trojnásobek původního objemu. Do mezery mezi okenním nebo dveřním otvorem a rámem stačí vpravit jen malé množství hmoty z kartuše a ta během několika minut nabobtná a rám pevně zafixuje, po několika dalších minutách (podle okolní teploty) začne tuhnout. Proto se hodí zejména k fixování okenních parapetů, vyplňování průrazů a dutin ve zdivu, na vyplňování průchodů elektrického vedení a pro izolaci potrubí.

Stavební pěna se vytvrzuje vzdušnou vlhkostí. Za teplého počasí nebo při aplikaci na suché savé podklady se doporučuje zvlhčovat ji (nejlépe vodní mlhou z vhodného rozprašovače). Vytvrzená pěna má teplotní odolnost od -30 °C do +80 °C a pevně drží na všech stavebních materiálech (na betonu, omítce, zdivu, dřevu i na některých plastech (kromě teflonu, silikonu, polyetylenu a polypropylenu). Běžné pěny lze používat za teploty kolem 15 až 25 °C, pro práci v chladném počasí byla vyvinuta tzv. zimní pěna použitelná od teploty -10 °C.

Stavební pěna se dodává v provedení nízkoexpanzním (to znamená, že plyn má nižší tlak, pěna nabobtná méně, z nádobky o objemu 750 ml se vytvoří 45 litrů pěny), která zabraňuje prohýbání oken a dveřních rámů, a v provedení vysokoexpanzním, kdy z nádobky o objemu 800 ml vznikne 65 litrů pěny.Jako hnací plyn byl původně používán freon, po zjištění jeho negativních vlivů se nyní používá pentan nebo CO2. Protože pěna je chemicky odolná, lze ji po vytvrzení a seříznutí do roviny opatřit prakticky libovolným nátěrem. Vytvrdí se podle teploty zhruba za půlhodinu, pak lze přetoky ořezat a spáru omítnout. Zimní pěna se za nízkých teplot vytvrzuje až několik hodin.

Polyuretanová pěna má velmi dobré vlastnosti. Není hygroskopická, póry působí jako velmi dobrá tepelná i akustická izolace. Je chemicky zcela stabilní, neunikají z ní žádné nebezpečné látky, hlodavci ji nevyhledávají, atraktivní není ani pro hmyz. Jenom s ohledem na destruktivnímu působení ultrafialových paprsků obsažených ve slunečním záření je nutno povrch polyuretanové pěny chránit vhodným nátěrem, omítkou nebo zalištováním

Jak stavební pěnu odstranit?

I při sebeopatrnějším „vypěňování“ se stane, že pěnou potřísníme okolní plochy, své oblečení nebo vlastní ruce. Pokud znečistění zjistíme včas, kdy pěna se ještě nevytvrdila, odstraníme ji čističem na pěny PUR nebo acetonem (pozor, povrch plastových oken se ředidly poleptá!). Vytvrzená pěna je chemicky vysoce odolná a radikálnějšími ředidly spíš poškodíme okolí, odbarvíme textil a poleptáme si ruce; hmotu je proto možné odstranit jen mechanicky (u textilu se to zřejmě nepodaří). Proto je vhodné před zahájením prací chránit okolí malířskou maskovací páskou nebo vhodnými fóliemi.

Jiné varianty

Fischer kromě „hadičkové“ pěny vyrábí i jednosložkovou polyuretanovou pěnu v kartuších, vytlačovanou tzv. aplikační pistolí. Pěny jsou rovněž v provedení zimní a nízkoexpanzní. Výhodou je citlivější dávkování, protože povolením tlaku na spoušť pistole dojde okamžitě k zastavení přísunu další pěny a nehrozí tak nadměrné přeplnění zaplňovaných spár.

Potřebujete hřebíky? A mohou být tekuté?

Jednosložkové disperzní lepidlo na bázi vody vyrábí firma Fischer pod názvem Montážní lepidlo - tekuté hřebíky MK. Je určené pro upevňování libovolných předmětů na nasákavé podklady v interiérech. Je vhodné pro obkládání stěn pěnovým polystyrénem či deskami z tvrdého PVC, dřevěnými či korkovými deskami, spolehlivě upevňuje okenní parapety z kamene nebo umělé hmoty. Podkladem může být zdivo, beton, sádrokarton, dřevotřísky či desky OSB.

Protože u tohoto lepidla dochází k chemickému vytvrzení odpařením vody, je nutné zajistit, aby teplota při zpracování nebyla nižší než +5 °C a vyšší než +30 °C. Po vytvrzení, ke kterému dojde po 24 - 48 hodinách, je lepidlo stabilní mezi -20 °C až +70 °C. Z kartuše se vytlačuje aplikační pistolí.

Máte vhodnou pistoli?

Pro vytlačování tmelů a lepidel je určeno několik typů aplikačních pistolí; kovové pro kartuše o obsahu 310 ml se vyrábějí jako skeletové a polozavřené, pro pěny v provedení PUP se používají kovové a plastové pistole typu PUPK a PUPM, do nichž se ampule s pěnou upevňují shora. U některých typů pistolí je možno nasadit prodlužovací nástavec, kterým lze pěnu vytlačit na méně přístupné místo.

Více o jednotlivých druzích montážních pěn se dozvíte na www.fischer-cz.cz.