Udit se totiž s úspěchem dá opravdu nejen maso. Jenže má-li se to dělat pořádně, potřebuje člověk opravdu víc než sirky. Postavit pevnou udírnu se vším, co k ní patří, stejně jako správně ji užívat, je opravdu kumšt. Jde o to, aby potraviny byly vystaveny kouři spíš studenému a dlouhodobě. I tak nám část lékařů přemíru uzeného zrovna nepřeje, ale to je zase jiná kapitola. Každopádně bychom měli některé neblahé dopady požívání uzených potravin minimalizovat: jak při jejich přípravě, tak i v míře konzumace.

Pokud nechceme složitě shánět to nejsprávnější dřevo ovocných stromů ani celý víkend dřepět u udírny, přikládat a hlídat (i sami před sebou), lze si pořídit udírnu už hotovou, vyrobenou pro rychlé použití a navíc přenosnou, s níž můžeme jet třeba na víkend a po použití ji strčit do kůlny, sklepa či do garáže. Například Meva je vyrábí z plechu a vypadají pěkně.

Princip je jednoduchý, a přinejmenším ve filmu jsme se s ním již setkali všichni. Udírnu představuje poctivý starý sud nebo vyřazený barel, v jehož spodní části je topeniště. K němu vyvrtanými anebo vysekanými otvory proudí vzduch. V horní části bečky je rošt nebo mřížka, na níž lze zavěsit řeznické háky. Tepelně zpracovávaný pokrm svrchu kryje u takového improvizovaného udicího zařízení nějaká poklice nebo houně.

Moderní udírny

Udírny na fotografiích vypadají méně dobrodružně, ale jsou vyzkoušené. Roztápějí se dřevěným uhlím, které roznítit například opalovací pistolí z Mevy není pro nikoho problém. K vlastnímu uzení použijeme dřevo listnáčů v podobě třísek, štěpky z něj, anebo pilin. Na rozdíl od výše zmíněných sudů se do nich dá zcela civilizovaně přikládat. Určitě je velmi dobře využijeme s rodinou či přáteli při zahradních párty, stejně jako v kempu.

Tip: Do přenosných udíren se samozřejmě půlka prasete nevejde. Ale zkuste si třeba jenom přiudit věnec buřtů. Dietologové mají možná ve svých varováních pravdu, ale senzační chuť a vůně buřtů přímo z udírny je stejně úžasná a nepopsatelná…

Připraveno ve spolupráci s firmou Meva.