Ploty – 1. díl

V současné době je význam plotů oslaben – nebezpeční predátoři nás neohrožují a většina nežádoucích zvířat (sousedův pes, toulaví psi) stejně většinu plotů zdolají. A kdyby snad majitel pozemku přistihl zloděje, jak přelézá plot a násilím by ho hnal zpět, mohl by být i trestně stíhán za omezování osobní svobody či ublížení na zdraví.

Vedle uvedených funkcí zastává plot i úlohu dekoračního prvku dotvářejícího pozemek, který obklopuje. Plot musí být vybrán, navržen a realizován tak, aby ladil s charakterem domu, okolní zástavby i okolím. Všichni jsme zřejmě viděli odstrašující příklady: malebný vesnický domek nebo skrovnou chatu oplocenou honosnou kovanou mříží s hroty či naopak moderní vilu s prkennou ohradou či dřevěným plotem z kulatin.

Jaký plot si vybrat

Při volbě typu oplocení stavebník samozřejmě vychází ze svých ekonomických a časových možností, musí však přihlédnout i k místním zvyklostem (plot by se neměl od plotu sousedova příliš lišit), a k dopravním možnostem v místě. V úvahu by měl rovněž vzít požadavky na životnost plotu; týká se to zejména dřevěných ohrad a laťkových plotů. Přihlédne-li se například k nutnosti obnovovat nátěr či impregnaci dřevěných plotů a k jejich nižší trvanlivosti, vychází pak některá zdánlivě dražší oplocení vlastně laciněji.

Nabídka plotů v našich prodejnách

Ocelové pletivo

Cenově nejpřijatelnější je bezesporu ocelové pletivo napínané na nosné sloupky. Pletivo se prodává s povrchovou úpravou zinkováním; dodává se v rolích o délce nejčastěji 25 m; nejpoužívanější je rozměr ok 5×5 cm nebo 6×6 cm a šířka 2 m. Zdánlivě přijatelná cena ovšem „naskáče“ o sloupky a vzpěry, kloboučky na ně, napínací lana a napínáky, takže za oplocení pozemku zaplatíme mnohem více, než se na první pohled zdálo, a to bez výkopů pro sloupky, betonování, napínání nosných drátů a bez nátěrů.

Plotové pletivo s povrchovou úpravou pozink + plast se sice nemusí natírat, je však dražší; přesné ceny nelze uvést, protože v současné době byly tyto prvky v mnoha prodejnách zdraženy.

Ocelové pletivo v rámech

Velmi často se rovněž osazují rámy ze silného ocelového drátu vypletené pletivem s menšími oky. Rámy se upevňují ke zděným sloupkům nebo ke „kunám“ – kovovým sloupkům opatřeným navařenými konzolemi. Rámy mívají různé rozměry; nejčastěji délku 2 m a výšku 1,5 m; jsou z ocelové kulatiny o průměru 12 mm, vypleteny jsou žebírkovaným (prolamovaným) pletivem.

Sloupky odpovídajících rozměrů lze zakoupit, popřípadě je možné je vyrobit svépomocně ze silnostěnných trubek lešenářských nebo vodovodních o průměru 2-2 coulu, které se často dají levně koupit ve sběrnách. Trubky se musí očistit a rozbrušovačkou zkrátit na stejnou délku, jeden konec, který přijde do země zdeformovat nebo naříznout, aby v betonu lépe držel, do vhodné výšky navařit krátké konzolky, na které se pak jednotlivá plotová pole upevní. Sloupky je pak nutno opatřit vhodným základním nátěrem a po jeho zaschnutí krycí barvou.

Masivnější plotové panely EURO mají rozměry 2510 mm (šířka) × 1030 až 2430 mm výška. Jsou ze silnějších drátů (průměr 4 a 5 mm), s oky 50×200 mm, dodávají se se sloupky z profilu 60×40×2 mm s plastovou krytkou a objímkami pro montáž. Materiál je pozinkován. 

Kovové mříže

Ploty z kovových tyčí jsou efektní, ale hodí se spíš k honosnějším vilám obklopenými záhony, než například na vesnici. Kromě velice drahých umělecky kovaných mříží, popřípadě odlévaných vyráběných zakázkově, lze zakoupit nebo si nechat instalovat „na klíč“ nejrůznější typy z ocelových kulatin, popřípadě z odlévaných hliníkových profilů.

Velmi efektní hliníkové systémy se dovážejí z Řecka, typy s povrchovou úpravou komaxit v antracitové barvě vyhlížejí jako klasické litinové. Pro tyto kovové ploty je nutno vytvořit průběžnou betonovou podezdívku (nadzemní část může být vyzděná) a vztyčit sloupky, nejlépe zděné či kamenné. Podezdívka musí být založena nejméně 70 cm v zemi, nadzemní část bývá vysoká 30 až 50 cm, její šířka je cca 30 až 35 cm (šířka lopaty), nadzemní část betonového soklu musí dosahovat nejméně 5 cm nad úroveň terénu. Cihly se používají ostře pálené nebo lícové, horní plocha sloupků by měla být střechovitá, aby se na ní nedržela voda. Při stavbě sloupků se zakládají do ložných spár ocelové pásky, ke kterým se pak připevní plotová pole.

Ploty dřevěné

Pořizovací cena plotů a ohrad ze dřeva je sice poměrně nízká, trvanlivost však i přes všechny nátěry také. Proto se doporučuje instalovat dřevěné ploty jen tam, kde jde o provizorium na omezenou dobu, nebo kde je vhodné respektovat ráz historického objektu na pozemku: plot z drátěného pletiva se ke staré roubence opravdu vůbec nehodí.

Ploty se sestavují z latí z měkkého dřeva o profilech cca 2×4 cm přibitých k vodorovným „paždíkům“ s profilem o něco silnějším. Plotové latě musí mít horní i dolní konce vhodně zkosené, aby z nich dešťová a zkondenzovaná voda snáze stékala, a nesmějí se dotýkat půdy. Paždíky se upevňují ke sloupkům z ocelových trubek zabetonovaným do země, popřípadě k silnějším kůlům (jejich průměr by neměl být menší než 15 cm) zatlučeným do půdy (lépe vloženým do vykopané díry a zasypaným štěrkem, který působí jako drenáž a vodu odvádí). Sloupky mají mít rozteče do 3,5 m; každý desátý až dvanáctý sloupek by měl být opatřen jednou šikmou vzpěrou, vzpěry se musí osadit také u prvního a posledního sloupku, v místech, kde plot mění směr (nemusí jít jen o pravý úhel), se osazují vzpěry dvě, v úhlech odpovídajících linii plotu.

Levnější a stylově vyhlížející plot lze vyrobit z neopracovaných půlkulatin (včetně paždíků) zbavených kůry, jejichž průměr by na slabším konci měl být aspoň 6 cm. Jejich trvanlivost je však nízká – kůly trpí vlhkem a rozrušují je mikroorganismy v půdě. Podle složení půdy, její vlhkosti a v závislosti na opracování dřeva není možno počítat s větší životností plotu, než 5 až 8 let.

Jak prodloužit životnost dřevěných sloupků

Horní plocha sloupků, stejně jako horní i dolní řezné plochy planěk jsou vystaveny vnikání vody; nejen při dešti, ale i vody kondenzující v chladnu. Je proto nutné vést řezy šikmo, aby na horních řezných plochách voda nestála a z dolních snáze stékala, mimoto by měly být tyto řezy ošetřeny vhodnou impregnací. V praxi vyhoví, když latě na několik hodin (hodin, ne minut!) ponoříme do plechovky s některým fungicidním prostředkem (LAZUROL S 1033, Bochemit nebo Lignofix). Vhodný je rovněž nátěr epoxidehtem bezrozpouštědlovým nebo horký tekutý asfalt; do něho stačí oba konce všech latí nakrátko ponořit. Impregnace musí být provedena tak, aby byly sloupky chráněny minimálně 20 cm nad úrovní terénu.

Pro oplocení lze také použít pletené ploty z tenkých dýh; ty se sem dostaly z Německa, v našich zemích však působí poněkud nepatřičně. Jsou spleteny z tenkých smrkových lamel, popřípadě z vrbového nebo olšového proutí. I přes impregnaci nejsou příliš trvanlivé – ve spojích mezi vertikálními a horizontálními částmi se drží voda a dřevo pak napadají dřevokazné houby a plísně. Stejnou nectnost mají plotová pole tvořená laťkami příčně položenými přes sebe, které se prodávají složené „jako harmonika“; ta se na místě pouze roztáhne a připevní ke sloupkům. K rapidnímu zkrácení životnosti plotů dochází také při trvalém zastínění dřevěných plotů například blízko zasazenými ozdobnými dřevinami.

Dřevěné ohrady jsou sice vhodné tam, kde nechceme, aby nás sousedé nebo kolemjdoucí pozorovali například při opalování; spotřeba dřeva i impregnací je však značná a životnost nejistá. Málo vydrží i různé ploty lovecké a další dřevěné s nejrůznějšími názvy. Impregnace, kterou je výrobci opatřili, sice jejich životnost prodlouží, kvalita dřeva však bývá nízká, a tak ani další impregnace či nátěry příliš nepomohou.

Upozorňujeme, že spotřeba impregnačních, lazurovacích či nátěrových materiálů nanášených na neopracované dřevo bývá až třikrát vyšší, než udává výrobce – zejména nezačištěné řezné plochy jsou mimořádně savé.

Příště si povíme o plotech plastových, zděných, živých a také o některých právních informacích týkajících se plotů.