Zásady pokládky plošné dlažby

A to je pro váhavé ten největší problém: musí se rozhodnout o té pro ně nejvhodnější velikosti, barvě, tvaru i struktuře povrchu. Vybírat je totiž opravdu z čeho. I způsobů zadláždění je několik. Zásady toho, jak při pokládce plošné dlažby postupovat, vám nastíníme. Pokud se jich budete držet, bude vám nová betonová dlažba určitě dobře a dlouho sloužit.

Než začneme

Pro rozhodování je důležité určit, jakou vlastně funkci má dlažbou zpevněná plocha plnit: zda to bude cesta, terasa, parkoviště či stání pro auto. Podle toho bychom si vždycky měli připravit alespoň jednoduchou projektovou dokumentaci, ve které zohledníme, kde ta zpevněná plocha bude, z čeho se skládá, čili jaké tam jsou geologické podmínky, kam bude odtékat voda, i to, čím a jak chceme plochu ohraničit. Při vlastní stavbě je rozhodující podloží: buď se bude jednat o rostlou skálu, anebo ho budeme muset rovnoměrně v celé ploše nějakým způsobem zhutnit. A kvůli odtoku vody dbát musíme i na sklon zpevněné plochy – podélný by měl být půl procenta a příčný dvě až tři.

Při stavbě

Výsledek bude hodně záležet na tom, budeme-li poctiví k tomu, co svádí k lehkomyslnému přístupu, protože jak známo, „co oči nevidí, srdce nebolí“. Není sice vidět, ale pod dlažbou schované podloží je totéž jako základy domu. Jednotlivé vodu propouštějící vrstvy pod zadlážděním prostě od nás vyžadují použít správnou technologii a kvalitní zhutnění. Každý materiál hutníme zvlášť a i tam, kde by měla být vrstva silnější, nikdy ne po více než deseti až patnácti centimetrech. A když obrubníky či palisády osadíme s respektem ke skladbě dlažby, čili tak, abychom co nejméně museli dořezávat či štípat jednotlivé moduly, vyhneme se vzniku možných v budoucnu problematičtějších míst u krajů stavby.

Dlažba nalepená

Na zhutněnou nosnou vrstvu naneseme podkladní beton v síle do patnácti centimetrů. Tu musíme nechat dobře vyzrát. Pak na beton naneseme tří až pěticentimetrovou vrstvu cementového potěru, do něhož dlažbu „vlepíme“: prostě na něj dlažbu klademe se spárami minimálně půlcentimetrovými. Pokud použijeme lepidlo na dlažbu, každou dlaždici lepíme na body od půl do dvou centimetrů v jejich rozích a středu.

Plochu pak poklepem gumovou paličkou výškově zarovnáme. Kdyby měla být plocha větší než dvacet čtverečních metrů – v případě automobilového stání tedy asi na jeden vůz – je dobré kvůli tepelné roztažnosti nezapomenout na dilatační spáru. Hotové parkoviště či terasu nejméně tři dny nebudeme používat. Po vyzrání spáry zasypeme křemičitým pískem bez přísad.

Dlažba na terčících

Na zhutněné vrstvy a vyzrálý podkladní beton umístíme roznášecí terče tak, aby byly v rozích dlaždic. Kdyby se ukázaly výškové nesrovnalosti, srovnáme je podložkami, vyrovnávacími destičkami nebo klíny. Protože spáry v tomto případě zůstanou otevřené, povrchová voda přes ně proteče a po povrchu podkladního betonu ji svedeme do odvodňovacího systému. Takovou plochu lze používat ihned.

Kameny ve štěrku a zámková dlažba

Betonové kostky zná každý a zámková dlažba není ze zámku, ale taková, kdy do sebe jednotlivé dlaždice zapadají jako skládanka, takže jsou mezi sebou spojeny tzv. zámky. Podkladové vrstvy připravíme jako ve shora popsaných případech a na ně latí mezi vodícími lištami vyrovnáme kladecí vrstvu tak, aby v této fázi byly položené kostky či zámková dlažba asi o centimetr výše, než má být jejich cílová výška.

S pokládkou plošné dlažby postupujeme od nejnižšího místa a dláždíme před sebou – kostky do roviny sklepáváme gumovou paličkou. Když skončíme, zasypeme plochu křemičitým pískem, který vmeteme do spár, a celou plochu srovnáme vibrační deskou s pryžovou „bačkorou“: pokud jsme pracovali dobře, onen centimetr v úrovni plochy navíc teď zmizí a zpevněná plocha se vyrovná. Na závěr plochu opětovně zapískujeme tak, aby výška křemičitého písku ve spárách dosahovala alespoň dvou třetin výšky kamene.

Informace o široké nabídce stále oblíbenějších betonových dlažeb najdete na www.betonbroz.cz.