Přeměna průchozího dětského pokoje a kuchyně ve starším činžáku na větší kuchyň a malé soukromí pro dvanáctiletou slečnu nebyla hotova za jediný den, ale vynaložené úsilí stálo za to. V prvním díle jsme ukázali, jak jsme vyrobili spodní skřínky do kuchyně, teď přijdou na řadu skřínky horní.
Kuchyň dostane horní skříňky, které zvládnete připevnit svépomocí (Zdroj: Pavel Kutil Zeman)
Mezi skřínkami bude umístěna karma pro ohřev teplé vody, pomocí vodováhy označíme místa pro vyvrtání otvorů pro hmoždinky na zavěšení. Karmu zavěsíme pokud možno tak, aby nám nevykukovala zpod spodní linie horních skříněk a do budoucna mohla být zakryta mělkou poličkou s kořenkami, která bude umístěna tak, aby šla bez problémů odklopit nebo sundat. Za skřínkou také musí zůstat dostatečný volný prostor, aby karma „dýchala“.
Postup
Horní skříňky vyrobíme stejně jako skřínky spodní, jsou jen méně hluboké, většinou 28–30 cm plus dvířka. V horních vnitřních rozích je pro připevnění na stěnu opatříme kovovými závěsy. Ty připevňujeme 2 mm pod půdu skříňky, aby bylo po zavěšení možno nasadit plastovou krytku.
Skřínky přiložíme ke stěně a přes kovové závěsy si označíme, kde bude nutno vrtat. Rovnost skříněk kontrolujeme pomocí vodováhy, kterou si na ně položíme. Vidiovým vrtákem do zdi pak vyvrtáme otvory pro hmoždinky. Pro zmenšení prašnosti můžeme poprosit o přidržení vysavače pod vrtaným otvorem.
Před samotným vrtáním si zjistíme, zda ve stěně nevedou skryté instalace nebo rozvody, které bychom mohli nechtěně navrtat. Po vyvrtání otvorů vklepneme hmoždinky. Používáme hmoždinky č. 10, aby skříňky dobře držely a snesly potřebné zatížení a zaplnění nádobím a sklem.
Stejně jako u lahvovníku si i nyní před samotným skládáním horních skříněk vyvrtáme otvory pro podpěrky pod poličky. Pomocí úhelníku a vrtáčkem o průměru 5 mm s hloubkovým dorazem, abychom neprošli bokem skrz, vyvrtáme v cca 5cm rozestupech potřebné otvory.
Mechanismus zavěšení horních skříněk na stěnu nám umožňuje díky drážkám v kovovém úhelníku a podložce pod vrut seštelování skříněk jak výškově tak do stran. Skříňky zatím nedotahujeme napevno, to učiníme, až budou spojeny v jeden velký celek.
Že jsme měřili a vrtali přesně je zřejmé na první pohled. Všechny poličky jsou v jedné požadované linii. Není ale žádný problém díky více vyvrtaným otvorům výšku jednotlivých polic libovolně měnit. Skřínky vzájemně stáhneme pomocí spojovacích šroubů.
Při správném dodržení pracovního postupu jsou skříňky v jedné rovině
K zapuštění dřezu do pracovní desky budeme potřebovat vrtačku a přímočarou pilku. U některých prodávaných dřezů je součástí jejich papírového obalu i rozměrová šablona k zapuštění dřezu do desky. Není-li tomu tak, stačí přesně měřit.
Pomocí úhelníku kontrolujeme kolmost a umístění dřezu na pracovní desce a jeho vzdálenost od přední hrany desky. Dřez pečlivě obkreslíme a odečteme směrem dovnitř od obrysu jeho okrajový lem, za který v otvoru bude držet – cca 1 cm.
V rozích vybrání pro dřez označíme a vyvrtáme větším vrtákem otvory. Před tím však vše ještě jednou zkontrolujeme. Vzdálenost dřezu od zadní strany pracovní desky také určuje potřebné místo pro lemovací lištu pracovní desky a prostor nutný pro stojánkovou baterii.
Vyvrtané otvory slouží pro vložení plátku přímočaré pilky. Otvor dřezu je vyřezáván z plochy desky. Jinak bychom se do materiálu nedostaly. Pomalu podle narýsování vyřízneme celý otvor pro dřez. Při dořezávání desku přidržujeme, aby se nám neodlomila.
Pilku vedeme v řezu klidně a netlačíme na ni, aby se nepřehřívala a nepodřezávala. Po vyříznutí otvoru vyzkoušíme vložit dřez. Dřez by neměl být v otvoru vysloveně napevno, aby bylo možno vsunout jej i s kotvícími úchyty. V případě potřeby provedeme drobné dořezy.
Sporák je v naší kuchyni umístěn napříč v rohu. Pracovní desku je tedy nutné zakrátit pod úhlem 45 stupňů. To se týká i druhé části desky, která bude ke sporáku doléhat z levé strany. Nejsme-li na takovýto řez vybaveni, je lépe si takto desku nechat zakrátit v prodejně nebo u truhláře.
Součástí dodávky dřezu jsou i úchytky, které dřez budou přidržovat v pracovní desce. V lemování dřezu jsou pro jejich uchycení po celém obvodu potřebné výseky. Kotvící úchyty jsou univerzální jak pro desky tl. 2,8 i 4 cm.
K příslušenství dřezu ještě patří pryžové, silikonové nebo pěnové těsnění a většinou i celý sifon. Z přiloženého těsnění opatřeného samolepící oboustrannou páskou odstraníme krycí folii. Těsnění pak připevníme na lem, za který je dřez ve výřezu zavěšen.
Životnost pracovní desky může podstatně prodloužit, pokud opatříme hrany výřezu pro dřez (stejně jako otvor pro baterii) sanitárním silikonem. Jedná se o prevenci proti úniku vody nebo nahlodávání desky případnými unikajícími kapičkami. Silikon nanášíme z kartuše pomocí aplikační pistole.
Druhá část pracovní desky díky půdorysu kuchyně ve tvaru L zasahuje do prostoru, kde se chodí. Pro příjemnější vzhled a kvůli odstranění ostrých rohů konec desky zaoblíme.
