A fakt jsem pro to dělal první poslední. Když jsem tehdy hledal dobrou sekačku, poradil mi Jarda. To je náš soused. Je to trochu držgrešle, ale jinak hrozně fajn chlapík. No a on mě tehdy přivedl ke značce Fieldmann. Do té doby jsem ji neznal, ale on mě zavedl k sobě do kůlny a převedl vyrovnanou a nablýskanou armádu nejrůznějších zahradních pomocníků. Zapřísahal se, že to všechno báječně funguje, a tak jsem dal na jeho radu a opatřil si vertikutátor Fieldmann – o dodnes toho nelituju. A tak jsem sekal, vyžínal (na to od nich mám strunovku a křoviňák), pravidelně hnojil, namontoval postřik… jak o miminko jsem se trávník staral, ale nějak to pořád nebylo ono.

Závistivě jsem pokukoval přes plot na Jardův pažit. Byl nádherně hustý a sytě zelený. Ten můj, při vší snaze, jakkoli jsem ho neustále dosíval, byl řidší, slabší, plný mechu, daleko zaplevelenější a ani barva nebyla tak krásná. Jednou jsem zase takhle čučel k Jardovi přes plot a slyším: „Trávník jak ze žurnálu, co?“ Jarda stříhal keře a nebyl mezi nimi vidět. „Já kdybych se přetrhnul, tak tohohle nikdy nedosáhnu,“ skuhral jsem. „Čím to může být? Nebýt toho plotu, je to jedna plocha! Co děláš jinak? Vždyť i nářadí a přístroje máme od stejné firmy. Že ty o půlnoci obětuješ trávníkovému božstvu černého kohouta?“ Jarda se smál a zahalekal z křoví: „To víš, já ti to řeknu a nebudu mít nejhezčí trávník ve čtvrti!“ Pak ale přišel k plotu, plácnul mě po rameni a povídá: „Že jsi to ty – ten fór je ve vertikutaci.“

Vypadal jsem jako trouba. „O toms asi neslyšel, co?“ vychutnával si mě Jarda. A pak jsme hodinu seděli pod pergolou, popíjeli, zobali chuťovky a Jarda mě zasvěcoval. Dneska už samozřejmě vím, že když minimálně na jaře a na podzim podrobím trávním vertikutaci, prokážu mu tím značné dobrodiní. Jde vlastně o to, že se asi do hloubky 3 mm trávník prořeže, vlastně naruší, a tím se zbaví starých zbytků posekané trávy a mechu. Přivede to světlo, zvýší cirkulaci vzduchu i rychlost prosakování živin ke kořínkům, prokořenění trávy je daleko bohatší a ještě ke všemu se přesekají travní výběžky, což podpoří růst nových výhonků a trávník se omladí. Navíc to pomůže omezit růst plevelů, hlavně těch, co mají růžice.

„Nojo,“ dumal jsem. „Ale to mám po trávníku lítat s nějakým bodcem a doufat, že nebodnu hloub, než tři milimetry? To je práce na kolik dní, ne?“ Jarda zvedl oči. „Kde žiješ – zapomněls na Fieldmann? Normálně si najeď jejich stránky a můžeš si vybrat buď běžný na menší trávníky, nebo jiný, který snese větší zatížení, na větší pažity.“ A tak jsem to udělal. Je to prostě pohádka! Vertikutátor Fieldmann vypadá jako sekačka, vy pěkně projedete trávník v jednom směru a pak kolmo k tomu – a je to! Vertikutátor Fieldmanndokonce sebere veškerou plsť sám, žádné hrabání. Tedy, ještě se musí trávník dosít, pohnojit a pořádně zalít – ale to je všechno. Důležitější je to na jaře, ale když to uděláte i na podzim – fakt jenom dvakrát do roka, tak svůj trávník jednoduše nepoznáte. Bude prostě katalogový! A proč vám to všechno vyprávím? Protože jaro už buší do vrat a vertikutační čas je za dveřmi. O mě nejde, že jo, já už vertikutátor mám od loňska. Ale co vy?