Za vizionáře, který začal ve velkém učit svět nábytek skládat a přepravovat „naplocho“, se dá považovat zakladatel známé nábytkové firmy Ingvar Kamprad. Vozit skříně rozložené a nevozit prázdný vzduch znamenalo ve své době revoluci a obrovský náskok před konkurencí. Tento praktický trend se u většiny nábytku drží dodnes.
Především u objemnějších kusů je praktické je rozložit na několik menších částí, se kterými se lépe manipuluje. Nábytek balený naplocho v krabicích snadno přepravíme malým výtahem i osobním autem. Teprve doma pak nábytek „nafoukneme“ do skutečných rozměrů.
Systémů pro skladebný nábytek je mnoho. Výrobci se je snaží na nábytek umístit tak, aby byly co nejvíce skryté a zároveň k nim byl dobrý přístup. Většina těchto spojovacích systémů je vymyšlena tak, aby k nim byl při dotahování přístup z vnitřní strany nábytku. To je vhodné především do takových prostor, kdy je nábytek včleněn mezi dvě stěny nebo ostatní kusy nábytku tak, že není možné dostat se k nim pohodlně z vnější strany.
Použití těchto systémů šetří například v případě vícedílných skříní jednu boční stěnu, místo dvou samostatných dílů se skříň vyrobí s jednou společnou vnitřní stěnou a police se připevňují zevnitř. Většina těchto mechanismů umožňuje spojení deskových materiálů nebo masivního dřeva jak v rohu do L, tak v ploše do T, nebo kříže u meziboků a polic v jedné rovině nebo u složitějších nábytkových sestav.
Tyto spoje se dobře hodí nejenom pro velkovýrobce nábytku, ale i pro všechny, kteří si chtějí svépomocí bez speciálního vybavení pouze s vrtačkou nějaký ten kousek nábytku vyrobit. Většinou stačí jen přesně měřit a vrtat.
Jednoduché spoje
Pro použití těchto nábytkových spojů nepotřebujeme nic jiného, než spojovací element, vhodně dlouhé šroubky a akumulátorový šroubovák. Šroubky je možné do většiny materiálů aplikovat bez předvrtání.
Plastové spojovací růžky
Nejjednodušším nábytkovým spojovacím prvkem jsou různé varianty plastových uzavíratelných úhelníků – růžků. Vyrábějí se na vstřikovacích lisech, jsou natolik pevné, že se při stažení dvou desek materiálu k sobě nezdeformují.
Pro jejich spojení se používají malé vruty do dřeva se zápustnou křížovou hlavou. Délka vrutů musí být vždy o něco menší, než je tloušťka spojovaného materiálu, aby vrut neprošel skrz.
Po zašroubování vrutů se růžek jednoduše uzavře krytkou nebo zaklopí. Růžky se vyrábějí v několika velikostech a barevných provedeních odpovídajících nejběžnějším odstínům dřeva.
Zámkový spojovací element
Jinou variantou stažení dvou nábytkových dílců je zámkový spojovací element. Je složený ze dvou dílů. Ze spodního skrytého, který je kotevní, a horního pohledového se zámkem.
Podkladní patka se připevní na dílec tak, že nejprve odečteme tloušťku materiálu, který bude navazovat, horní pohledový protikus se připevní na druhý díl materiálu přesně tak, aby do sebe po přiložení oba díly zapadly.
Po nasazení obou částí spojovacího elementu k sobě pootočíme pomocí šroubováku mechanismem v horním dílu, který se tak pevně zamkne s dílem prvním.
Jednoduchý spojovací prvek
Jednoduchý spojovací prvek. Používá se především pro připevnění horních desek stolů, zavětrovacích lubů, ale i při konstrukcích skříní. V přesně vymezené vzdálenosti od kraje vyvrtáme vrtákem o průměru 10 mm vhodně hluboký otvor.
Pomocí gumové paličky nebo kladívka element vklepneme do předvrtaného otvoru. Hmoždinkový trn do otvoru půjde pod větším tlakem, ale bude pevně držet.
Element slouží jako pouzdro pro obyčejný vrut do dřeva. Ten stáhne k sobě oba díly. Pro přesnost, a aby nevznikly spáry mezi jednotlivými deskami, je důležité, aby hrana spojovacího elementu byla přesně s hranou deskového materiálu.
Zápustné spojovací excentry
Pro zabudování tohoto typu kování budeme potřebovat vrtáky o průměru 20 mm a 5 mm. Úhelníkem přesně rozměříme vzdálenost vrtání od kraje materiálu. Ve stojanové vrtačce pak otvory přesně vyvrtáme.
Otvor u hrany materiálu je vrtán tak, že je částečně otevřený. Do vyvrtaných otvorů pomocí gumové paličky naklepneme spojovací prvek. Tím je první část kování připravená.
Do druhé desky je zapotřebí připevnit závrtný čep. Místo vrtání přesně rozměříme a pomocí vrtáku o průměru 5 mm přesně vyvrtáme. Kování sesadíme do sebe a pootočením křížového šroubu v kování pevně přitáhneme desku s čepem k první desce.
Konfirmát
Protože staré konické vruty většinou do deskových materiálů na bázi dřevotřísky působily spíše jako klín, který je roztrhával, byly navrženy a vyrobeny konfirmáty.Tento spoj je možné několikrát bez problému rozebrat aniž by ztratil na své pevnosti.
Konfirmátový šroub do dřeva má vlastně tři rozdílné průměry a části, čemuž odpovídá i speciální vrták pro jeho předvrtání. Nemáme-li konfirmátový vrták, můžeme si vypomoci dvěma obyčejnými vrtáky o rozdílném průměru. Osazení hlavy šroubu se pak provede větším vrtákem nebo záhlubníkem.
První a nejužší je část se závitem, která je v hraně spojovaného materiálu. Druhá, širší, u které závit končí a která tvoří hlavu šroubu, prochází deskou, kterou k materiálu budeme přitahovat. Třetí, nejširší tvoří osazení a límec na konci. Zároveň konfirmát zadržuje, aby se nezapustil do materiálu hlouběji, než je zapotřebí.
Šroub lze snadno zašroubovat pomocí inbusového klíče. Některé konfirmáty mají i křížovou hlavu, postačí tedy křížový šroubovák. Práci se šrouby podstatně zrychlí použití vhodného nástavce a použití akumulátorového šroubováku s nastavitelným momentem dotažení.
Konfirmáty se vyrábějí v několika délkách a barevných kovových provedeních. Vybíráme si vždy podle tloušťky spojovaného materiálu.
Nekónické tělo většího průměru s ostrým a hlubokým vnějším závitem, který si do materiálu po prvním zašroubování vyřízne vlastní cestu, která slouží jako závit.
Hlavu šroubu lze schovat pomocí malé plastové krytky v barvě použitého materiálu, a to jak v úpravě pro křížový šroubovák, tak i pro inbus.
S těmito prvky bude vlastnoruční sestavení nábytku hračkou.
Zdroj informací: Hettich ČR k.s.
Publikováno: 24. 1. 2023, Autor: PePa (text a foto), Profil autora: Redakce