Rosení oken je sice zcela běžný jev, přesto ho ale uživatelé berou jako problém, který se snaží odstranit. Než vám poradíme několik užitečných tipů, jak se rosení vyhnout, vysvětlíme napřed, jak a proč tento jev vůbec vzniká.
Při rosení oken nemusí jít o vadu
První věc, kterou si musíte uvědomit, je, že zarosená okna se automaticky nerovná špatná nebo nekvalitní okna. Rosa na oknech je v celku běžný fyzikální jev, který vzniká nadměrnou kondenzací vodních par a pozorovat jej lze v různých částech domu – třeba v kuchyni nebo koupelně.
Čím vyšší vlhkost, tím větší orosení
Stejně, jako se po vyjmutí z ledničky orosí třeba lahev piva, vytváří se rosa i na oknech. Jedná se o zcela běžnou povrchovou kondenzaci vodních par, jež se mísí se vzduchem v místnosti. V podstatě se dá říci, že s tím, jak roste vlhkost v bytě, roste úměrně tomu i zarosení oken. To platí dvojnásob v zimních měsících, kdy je vzduch v místnosti teplejší a absorbuje tak více vlhkosti.
Jaké faktory přispívají k rosení oken zevnitř
Páry vznikající při vaření
sprchování
sušení prádla v místnosti
pobyt lidí v místnosti
zalévání květin
akvária, terária, apod.
vlhkost novostavby
nedostatečné větrání
nevhodné umístění topného tělesa
vnitřní parapet přečnívající nad topení umístěné pod okny,
stažené žaluzie, zabraňující ohřívání a osušování skel,
neprodyšné zateplení budovy.
Za orosená okna nese zodpovědnost hned několik faktorů
Ať už si pořídíte kvalitní plastová okna nebo moderní dřevěná okna, v obou případech musíte s určitou mírou orosení oken počítat. Vždy záleží i na kvalitě těsnění a pak také na počtu skel. Naopak, pokud se kvalitní nová okna rosí, zejména pak zvenčí, jedná se o pozitivní známku jejich kvality. Těsní a izolují totiž natolik dobře, že nepropouští vlhkost, jejíž kondenzace pak způsobuje orosení. Stejné je to rovněž u hliníkových oken.
Ze všech místností v domě pozorují zákazníci nejvíce rosení zpravidla v kuchyni nebo v ložnici. V ložnicích je to nasnadě, protože během celé noci vydechujeme páry, které pak snadno kondenzují. Nejvíce rizikovou místností z hlediska zamlžování oken jsou ale jednoznačně koupelny, kde se hromadí nejvíce vlhkosti. Bohužel je poměrně časté, že v koupelnách okna zcela chybí, a tak veškerou potřebnou práci při odvádění vlhkosti musí zvládnout jen kvalitní ventilátor. Ten je ale dobrou volbou i tam, kde okna vybudovaná jsou, protože zdaleka ne všechnu vlhkost je možné odvést jen klasickým větráním.
Hermeticky uzavřené místnosti napomáhají kondenzaci par a vlhkosti na oknech
Jak zabránit orosení?
Abychom byli upřímní, musíme přiznat, že nikdy nejde zcela zabránit tomu, aby se okna rosila. Rosení je běžný fyzikální jev, se kterým zkrátka musíte počítat. Pokud ale dodržíte několik zásad, které uvádíme níže, podaří se vám tuhle malou nepříjemnost minimalizovat:
Starší okna se zamlžují více, jelikož neizolují tak dobře jako kvalitní okna s tepelněizolačním dvojsklem. Ta mohou úplně nebo alespoň částečně zabránit rosení oken z vnitřní strany. Na druhou stranu ale musíte počítat s tím, že kvalitní moderní okna těsní natolik dobře, že jimi vlhkost neuniká. Takže musíte větrat o to častěji. Můžete si vybrat plastová, nebo dřevěná, popř. i hliníková okna.
Pravidelné větrání je základ
Pokud se vám rosí i nová kvalitní okna s dobrými izolačními vlastnostmi, je dost pravděpodobné, že je na vině nesprávné nebo nedostatečně časté větrání. Správné větrání není rozhodně žádná věda, jak by se snad mohlo zdát. Obecné doporučení zní: větrejte několikrát v průběhu celého dne a spíše velmi intenzivně po krátkou dobu, než málo intenzivně a dlouho. Větrání na takzvanou větračku totiž není dostatečně efektivní k tomu, aby odvedlo veškerou nahromaděnou vlhkost a zaručilo potřebnou cirkulaci vzduchu.
Jakmile venkovní teploty začnou klesat, měli byste přestat používat větrání na mikroventilaci. S ní totiž probíhá výměna vzduchu pomaleji. Navíc působí na pomalé chladnutí stěn, což v zimě jistě nechcete. Naopak během parných letních dní v době kdy jste doma, mikroventilace nevadí, i když sama o sobě také zcela nestačí k zajištění plnohodnotné výměny vzduchu a odvedení vlhkosti.
Ano, i takové maličkosti, jako je sušení prádla v místnosti, mohou mít vliv na to, že se vaše okna rosí více, než byste chtěli. Je sice jasné, že ne každý má tu možnost, dát prádlo schnout například do sušárny. Přesto ale zvláště v zimních měsících se doporučuje využívat k sušení spíše chodby, půdy, balkony nebo terasy, kde unikající vlhkost ze schnoucího prádla tolik nevadí.
Na trhu jsou dnes běžně k dispozici i speciální větrací systémy, zajišťující pravidelný přívod čerstvého vzduchu skrze okna. Dají se namontovat jak k rámům oken, tak i mezi rámy či křídla a některé z nich dokonce umožní také instalaci pylových filtrů. Přivádět vzduch do místnosti ale můžete i pomocí tzv. větracích klapek. Ty můžete namontovat jak do starších, tak i nových oken a fungují na principu automatického větrání. Zároveň ale reagují na vítr – jakmile fouká, samy se zaklapnou, takže nevzniká žádný průvan.
Zimní větrání je stejně důležité jako během roku
Ušít na míru
V našich podmínkách je potřeba velikost oken navrhovat s mírou. Velké prosklené výklady přes celou fasádu možná vypadají efektně, ale nesou s sebou nutně několik negativních efektů. Dům se častěji přehřívá, a je proto nezbytné perfektní stínění. Okna mají výrazně tepelně horší parametry než stěna, takže v zimním období, kdy slunce nesvítí, mají místnosti větší tepelné ztráty. Navíc řešení není cenově příznivé - okna jsou dražší a spolu s nutným vnějším stíněním se mohou prodražit až 5x víc než stěna.
V případě místností určených k pobytu osob by měl být poměr plochy okna k ploše místnosti nejméně 1:8, zatímco v prostorách využívaných k jiným účelům je to min 1:12. V budovách s podlahou umístěnou níže než 25 m nad zemí by měla být vzdálenost dolní hrany okna minimálně 85 cm. V budovách s podlahou nad 25 m nad zemí by tato vzdálenost měla být nejméně 110 cm. Je ale nutno podotknout, že čím výše od podlahy je okno namontováno, tím lepší bude prosvětlení místnosti. V souladu s normou DIN 5034-1 bod 4.2.2a má být „horní hrana průsvitné plochy okna (nebo oken) nejméně 220 cm nad podlahou“.
Evropské směrnice nařizují taková okna, která zamezí úniku tepla a nulovou kondenzaci par
Diktát z Evropy
Na základě evropské směrnice o energetické náročnosti budov by měly být všechny nové budovy od roku 2020 stavěny jako objekty „s téměř nulovou spotřebou energie. Dále jsou v tomto dokumentu požadavky na energetickou náročnost blíže specifikovány jako nákladově optimální, neboli takové, aby v průběhu celého životního cyklu součet nákladů na investici, údržbu a provoz byl co nejnižší. S novými požadavky se však musí počítat u všech stavebních výrobků. Často se v praxi setkáváme se stavbami, kde se zatepluje dle výše uvedených požadavků, ale otvorové výplně jsou osazeny dvojsklem s hodnotami součinitele prostupu tepla nedosahujícími ani doporučených normových hodnot. Tyto konstrukce pak mohou vykazovat vady spojené například s kondenzací vzdušné vlhkosti a negativně ovlivňovat interiérové klima a celkové fungování stavby.
Rada na konec
Montáž oken svépomocí pořádně zvažte. Je totiž třeba dodržovat řadu normou stanovených technických detailů, které se týkají nejen tzv. kotevního schématu pro fixaci okna, ale i umístění nosných podložek tak, aby správně rozkládaly hmotnost prvku. Uvedené se týká jak montáže oken a dveří v novostavbě, tak i v případě rekonstrukce domu. Sebelepší návod nikdy nevyváží odborné znalosti a zejména praktické zkušenosti. Chybné provedení montáže může vést k velkým tepelným ztrátám v připojovací spáře, k nedostatečné zvukotěsnosti, a také k pronikání vlhkosti a následné tvorbě kondenzátu a plísně. Tím si jen přiděláte starosti a navíc budete muset zaplatit následnou opravu. Montáž oken bez odpovídajících odborných znalostí a zkušeností tedy nelze doporučit.
