K pletení košíků lidé vždy používali přírodní materiály, různé trávy, lýko stromů a keřů, vlákna z listů tropických rostlin, větve, pruty, štípanou dřevinu i kořeny. V našem prostředí to bylo zejména vrbové proutí, sláma, orobinec a loubek – pružný, plochý pásek odštípnutý ze dřeva. Při nedostatku vrbového proutí používali lidoví výrobci také pruty z lískových a osikových keřů nebo jednoletých výhonů obrůstajících lipové pařezy. Pokusme se uplést jednoduchý košíček na květiny.
Proutěný květinový koš vyrobíte bez větší námahy raz dva
Budete potřebovat:
vrbové proutky
fólii
živé květiny či bylinky na dekoraci
nůž, nůžky, šídlo
Postup:
Základem košíku je dno, které založíme z „košíkářského kříže, ze 3–4 silnějších vrbových proutků, jež uprostřed rozštípneme a protáhneme jimi také 3–4 pruty (obr. A). Do zářezu uchytíme dva tenké oplétací proutky (obr. B), které střídavě jednou pod a jednou nad kříž oplétáme (obr. C). Pak osnovní pruty rozložíme a jednotlivě je opleteme „opletkou“.
Pro dno oválného košíku osnovní pruty tvořící šířku dna uprostřed prořízneme a provlékneme jimi dlouhé pruty, tvořící délku dna. Kratší pruty rozmístíme po délce a kříž opleteme dvěma proutky střídavě proti sobě.
Osnovní hvězdici vypleteme do šířky i délky celého dna a založíme osnovní pruty pro výplet stěn. Po obvodu celého dna zapíchneme vždy proutek, dva z každé strany jednotlivé osnovy (tj. 2 pruty na 1 osnovní prut dna). Pro volnější výplet však postačí, vypíchneme-li jen jeden prut k jednomu osnovnímu prutu.
Pruty ohneme vzhůru a jejich konce svážeme. Svislou polohu osnovních prutů zajistíme u dna opletkou, tzn., že opět pleteme přes osnovu proti sobě vždy dva proutky, alespoň v jedné, či více řadách. Pak svázání nahoře uvolníme, aby nepřekáželo v další práci.
Nyní ve výpletu stěn můžeme pokračovat pružnými, dlouhými a hustě rozvětvenými větvičkami břízy bradavičnaté. Řídkou osnovu snadno proplétáme vždy dvěma proudy větviček střídavě proti sobě, jako u opletky.
Po dosažení výšky výpletu stěn zatáhneme konce proutků dovnitř pod poslední řadu. Okraj košíku dokončíme „zatloukanou zavírkou“. Osnovní pruty seřízneme na stejnou délku asi 10–15 cm nad okrajem košíku, a potom jeden za druhým ohýbáme a zasunujeme podél sousedního prutu do mezer.
Pro ucho ohneme silnější prut do oblouku a zasuneme ho do koše. Do mezery v zavírce zapíchneme silnějším koncem 4–6 prutů, kterými základní oblouk obtočíme a na druhé straně provlékneme z vnějšku pod okrajem. Totéž uděláme i z druhé strany a konce všech prutů na obou stranách zatáhneme do stěny.
Květinový košík vyložíme fólií, aby se dnem neprosakovala vlhkost z květináčů. Košík položíme na fólii, nadzdvihneme její okraje ke košíku a poměříme vzdálenost pro odstřižení. Zejména u oválného koše tak fóliovou vložku snadno odměříme.
Do košíčku naaranžujeme kvetoucí a zelené rostliny v květináčích. Můžeme je zvolit podle toho, co máme právě doma k dispozici, např. rozkvetlé africké fialky s břečťanem a brslenem nebo podle ročního období hyacinty, macešky, miniaturní narcisy, popř. uříznuté kvetoucí větévky v nízké sklenici.
I seskupení bylinek je nejen krásně voňavé, ale i praktické, kupř. postavíme k sobě rozmarýn, bazalku, majoránku, pažitku, petrželku apod.
