Proč dodržovat velikonoční tradice?

Symbolický předěl mezi chladným a teplým obdobím roku představují Velikonoce, nejdůležitější křesťanské svátky, při nichž si věřící připomínají ukřižování a poté zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Historici však už dávno vědí, že ve skutečnosti jde o tradici mnohem starší: svátky jarní rovnodennosti totiž slavili hluboko v pohanských dobách staří Slované, Germáni, ba i Egypťané. Mimochodem tušili jste, že slovo Easter, anglické označení Velikonoc, vzniklo ze jména bohyně plodnosti Eostre, jíž pohané vzdávali úctu právě s příchodem nového vegetačního období?

V dnešní době představují Velikonoce pro většinu z nás především vítanou příležitost k tomu, abychom se přiměli k pořádnému jarnímu úklidu, poté vyzdobili svůj příbytek a sešli se se svými blízkými, s přáteli a rodinou. I ve městech, kde se už většinou nechodí od domu k domu s pomlázkou a hrkačkami, se ve většině rodin stále peče beránek či mazanec a slavnostně prostřenému stolu vévodí krásně naaranžovaná vajíčka, obarvená tradičními českými barvami OVO. A i když to třeba nepřiznáme, Velikonočnímu pondělí by rozhodně něco chybělo, kdyby muži nevzali do rukou pomlázky a aspoň náznakem nevyšlehali své ženy a dcery…

I v dnešní době internetu a prudce se rozvíjejících technologií, ve světě exaktního myšlení a racionálního uvažování, tak dodržujeme mnohé tradice, které mají mnohdy kořeny hluboko v předkřesťanských dobách. Vyšupání pomlázkou i odměnění barevným vajíčkem či kraslicí totiž původně symbolizovalo zachování plodnosti, a tedy udržení a pokračování rodu. I dnes, kdy se zdá, že mnohé tradice a symboly zplaněly v infantilizovanou či komercionalizovanou záležitost a regály obchodů doslova přetékají čokoládovými zajíčky a vajíčky, tak předáváme dalším generacím dávné poselství svátků jara.

Pro naše děti mají tyto tradice možná větší psychologický význam, než bychom si mysleli. Rituály, byť se jejich podoba časem mění, v nich totiž nenásilnou a přirozenou formou upevňují společenské normy a posilují vědomí, že patří k určité společnosti. Tradice dodržujeme tak rádi právě proto, že nám podvědomě skýtají pocit bezpečí, který dnes mnohým z nás tolik schází, a s ním i uklidňující jistotu, že se na lidi ze svého společenství můžeme spolehnout, že je svět stále ještě předvídatelný. Zděděné tradice navíc zdůrazňují rodovou kontinuitu: maminky i babičky svým dětem a vnoučatům při pečení či při barvení vajíček často vyprávějí, jak slavily Velikonoce, když byly samy malé, vzpomínají na tehdejší zvyklosti a na kamarády z dětství… Rituály si tak dodnes udržují velmi důležitou integrační funkci, navíc v intimním prostředí rodiny. Učí nás i naše děti aspoň na chvíli neprosazovat svou vůli, ale podřídit se tradici, sbližují nás a boří bariéry mezi generacemi.

Jelikož se v každé zemi, ba i v každém regionu slaví Velikonoce trochu jinak, stávají se zvyklosti, které jsou v daném kraji běžné, zároveň prostředkem, který stmeluje celé společenství. Zatímco u nás se zachoval zvyk malovat či barvit vajíčka a chodit s pomlázkou, v anglosaských zemích, ale i ve Francii či Německu děti na Velký pátek hledají čokoládová vajíčka, která v domě a na zahradě během noci poschovával velikonoční zajíček. V Norsku pak mají kromě malování vajíček i tradici poněkud extravagantní, a sice řešení vražd. Příběhy s detektivní zápletkou bývají v tu dobu potištěny i krabice s mlékem!

Celý sortiment OVO ale také postupy barvení najdete na www.druchema.cz a pokud se chcete dozvědět více o vajíčkách a způsobech zdobení, navštivte www.mojevelikonoce.cz.